Iluze je krásná věc ,ale náš hrdina je neměl. Neměl iluze ani o světě, ani o svém okolí.
Každou noc procházel ulicemi města Prahy. Každý den přežívajíc v nemilosrdném světě kolem něj.
Nemiloval, nenáviděl, nežil. Přežíval všechny děsy kolem něj. Byl odkázán na svou práci, na každou výplatu.
Když odcházel ráno z bytu nikdo tam nebyl. Když se večer vracel nikdo na něj nečekal. Byl rozhodnut že s tím skončí.
Sedl si do křesla a uchopil svou zbraň. Hlaveň vložil do úst, tak jako když mu kdysi dávno dávala jeho matka
do úst dudlík. Ozvala se rána. Kulka z hlavně putovala skrz čelist přes mozkomíšní mok až k mozku, kde přerušila
hlavní centrum vědění a jako by nic proletěla skrz lebku a zavrtala se do zdi. A pak se rozhostilo uklidňující ticho.
Proč to udělal??Nevěděl.Jen si byl jistý,že ticho,které potom nastane bude jeho jediným štěstím...ale už ne životním....